Tvorba – Minuta do dvanácté (2008)



Příběh schizofreničky, jíž osud poskytl příležitost důkladně se obeznámit se svou nemocí…

Projekce
Premiéra filmu z produkce Melancholidského slona Minuta do dvanácté byla uvedena 26. července 2008 v kině Oko v Praze.
Synopse
Veronika bydlí sama v garsonce v centru města. Nedávno oslavila dvacáté narozeniny, ale přes svůj věk žije velmi osamělým životem. Nemá žádného přítele, žádné kamarády, známé —, s nikým se prakticky nestýká. Pouze jednou týdně navštěvuje rodinu svého bratra. Tam jí vyperou a vyžehlí prádlo, připraví jídlo a přichystají jí léky do dávkovače na další týden. Veronika totiž musí pravidelně brát své léky, Veronika je schizofrenička. Její život plyne dál svým stereotypním tempem, bez jediné změny… Co by se však stalo, kdyby léky najednou brát přestala?! To kvůli nim přece nemá žádné přátele, jen kvůli nim bývá celé dny apatická, malátná… Všechno by se změnilo, všechno by bylo jinak, stačí tak málo…
Historie projektu
LEDEN 2007
První úvahy o projektu se začínají objevovat v lednu roku 2007. Tou dobou si aktéři stojící u jeho vzniku (Illek, Jeřábek, Nedoma) shrnují nejdůležitější body pro jeho úspěšnou realizaci a to jsou: kvalitní štáb, kvalitní herci a kvalitní technické zázemí. Jakákoliv polovičatost by mohla totiž vynaložené úsilí znehodnotit. Z toho důvodu je rozhodnuto posílit posty, kde je to nutné (herci, zvukař, osvětlovač…), a zrovna tak investovat peníze tam, kde bude třeba (technika, pronájmy atd.) Sám námět je shledán nosným za předpokladu, že bude nalezena opravdu dobrá představitelka hlavní role. Další velkou výzvou bude tento film i pro kameramana, zvukaře a autora hudby. Samozřejmě bude záležet i na kvalitě výsledného scénáře…
ÚNOR–KVĚTEN 2007
Práce na scénáři zdárně pokročily. Zdárně pokročilo i doplňování společného týmu. Vedle oslovených přátel podílejících se na vzniku předchozích projektů (u nichž je brána v potaz především spolehlivost), přibývají do týmu nové tváře, které notně zvedají laťku kvality. Nejsou to také (vesměs) žádní zelenáči, ať už jde o zvukaře, scénografku, hudebního skladatele… Na hlavní herecké role (především na Veroniku) probíhá konkurs. Říkáme si, že lepší by bylo netočit nic, než nebýt spokojen s castingem. Nakonec s ním spokojeni jsme a to dost. Je dohodnut plánovaný termín natáčení: září/říjen 2007.
ČERVEN 2007
Začátkem června se rozběhly naše webovky. Stále doplňujeme tým, ale tam, kde nás tlačila bota, už nás tolik netlačí… Je dokončován literární scénář.
ČERVENEC–ZÁŘÍ 2007
Finišují přípravy na natáčení. Byl dokončen literární scénář, usilovně se pracuje na scénáři technickém. Probíhá zajištění lokací a techniky, finalizováno herecké obsazení.
ZÁŘÍ–PROSINEC 2007
Probíhá samotné natáčení. Oproti původnímu záměru se doba natáčení maličko protahuje —, s čímž bylo sice počítáno, ale určitě ne v takové míře. Vedle celé řady neovlivnitelných příčin (počasí, termínové kolize apod.) se na tomto faktu podepisuje především rozhodnutí o přeobsazení hlavní mužské role. Za tímto účelem probíhá celá řada dodatečných castingů, než je konečně vybrán nový představitel.
LEDEN–ČERVEN 2008
V plném běhu jsou postprodukční práce.
ČERVENEC 2008
Kompletní dokončení filmu, premiéra.
Lidé
Herci
Veronika: Jana Podlipná
Klára: Blanka Kaňka
Martin: Zdeněk Kovář
Blanka:Anna Němcová
Tereza: Sabina Dohnálková
Lubor: Ivo Nerandžič
Anička: Anna Trnková
v dalších rolích: Hana Strnadová, Ivo Kubečka, Martin Illek, Tomáš Vávra, Ester Kočičková
a
Edgárek

Štáb

produkce: Martin Illek
kamera: Jan Jeřábek, Filip Truhlář, Lukáš Marek
světla: Lukáš Marek, Filip Truhlář
zvuk: Ladislav Bašta
střih: Arťom Krukovič
kostýmy: Anna Němcová
hudba: Robert Jíša
scénář, režie: David Nedoma








Ukázka ze scénáře
Obraz 43 – Martinův dům, jídelna
Interiér – Den

Martin sedí za stolem a jí polívku. Přichází Klára s hrnkem kafe a chvíli nad Martinem stojí, vypadá naštvaně.
Martin je z toho očividně nervózní a pokouší se nejapnou poznámkou odvrátit blížící se katastrofu. MARTIN (hledí na lžíci)
Co to v tom prosím tě plave, takový to zelený?

KLÁRA (nekouká na Martina)
Ta holka nám lže.

MARTIN
Jaká holka?
Klára konečně usedá vedle Martina. Chvilku mlčky sedí, je tušit určité napětí. Martin po očku vzhlíží ke Kláře, která si ho ale nevšímá.
Hledí upřeně před sebe, přidržuje si hrnek a fouká do něj. Něco ji evidentně žere… Takto vydrží po celou dobu rozhovoru. Martin se každopádně moc v klidu nenají… KLÁRA (stále jako by si Martina nevšímala)
To s tím dávkovačem nebyla pravda. Je jasný, že si ho nezapomněla. Sám si říkal, jak zčervenala, když ses na něj ptal.

MARTIN
Já nevím… Prostě si ho zapomněla. Na tom není nic divnýho.

KLÁRA (tvrdě)
Lže nám. Lže tobě, svýmu bratrovi. Vymejšlí si, že ho někde zapomněla, přitom už ho třeba ani nemá!

MARTIN
Proč by to ale dělala?

Klára odloží hrnek a začne si konečně všímat Martina. KLÁRA
Proč? Na to se zeptej jí!

MARTIN (vyděšeně)
Ty myslíš… Jako, že odmítá brát dál svý léky?

KLÁRA (ušklíbne se)

MARTIN
Ale… Ale to snad ne, tomu nevěřím! To by nikdy neudělala!
Martin přestane definitivně jíst.
© Melancholidský slon 2007
Webdesign by Jan Jeřábek
Logo by Karel Hanuš, Jan Jeřábek